Osteoporoza

Osteoporoza je metabolická kostní choroba, která se projevuje řídnutím kostní tkáně. V kostech se vytvářejí póry, dochází k úbytku minerálů a proteinů. Kostra tvoří 15-20% hmotnosti člověka. Úbytek bílkovin (proteinů) zjišťujeme laboratorně.

Řídká kostní tkáň

Primární osteoporóza Osteoporóza, která vzniká jako součást stárnutí, se nazývá primární.

1)postmenopauza - kdy v důsledku stárnutí se přestávají tvořit ženské pohlavní hormony, které regulují ukládání vápníku do kostní hmoty.

2) Senilní – kdy u mužů vzniká později, ale postupně se průběh u obou pohlaví vyrovnává (kolem 65. roku života).

Sekundární osteoporóza Je způsobena závažným onemocněním – týká se menšího počtu lidí. Vyskytuje se například při onemocnění nadledvin, poruchách štítné žlázy, při dlouhodobém pobytu na lůžku, při poruchách vstřebávání vápníku, podvýživě – anorexii, bulimii, při dlouhodobém podávání kortikosteroidů.

Osteoporóza je výsledkem vzájemného působení tří hlavních faktorů:
1) Genetické faktory mají významnou roli při vzniku tohoto onemocnění (množství kostní hmoty je asi ze 60 % dáno geneticky).

- bílá rasa

- výskyt osteoporózy v rodině

- štíhlá postava

- dlouhý křček stehenní kosti
2) Změny v kostním metabolismu. Na změny kostního metabolizmu má vliv několik faktorů, jako jsou například pohlaví,výživa, věk.
3) Patologické stavy související se sekundární osteoporózou,
Výrazný vliv na vznik primární a sekundární osteoporózy má také kouření, alkoholismus, transplantace, vrcholový sport, těhotenství a laktace.

- snížená funkce pohlavních žláz

- poruchy štítné žlázy

- mentální anorexie

- chronická onemocnění trávicího traktu

- stavy po transplantaci orgánů

- zánětlivá onemocnění kloubů
Úbytek minerálů zjišťujeme denzitometrií.

Tvar kostí
Podle tvaru rozdělujeme kosti na:

Kosti dlouhé (například kost klíční, pažní, loketní, vřetenní, stehenní, holenní a lýtková)
Kosti krátké (například zápěstní kůstky nebo obratle)
Kosti ploché (například lebka, lopatky, žebra, hrudní kost a pánev)
Uprostřed kosti nalezneme dřeňovou dutinu, která je vyplněna kostní dření. Na povrchu je kost obalena vazivovou blánou – okosticí (periost). Okostice má úlohu ochrannou, vyživovací a kostitvornou. V dutině dlouhých kostí nacházíme převážně žlutou kostní dřeň, v plochých kostech především červenou kostní dřeň.

Kostní dřeň
Kostní dřeň je měkká rosolovitá tkáň, která tvoří důležitou složku kosti. Rozeznáváme tři typy kostní dřeně:

Červenou – v této dřeni jsou uloženy kmenové buňky pro tvorbu všech základních typů bílých i červených krvinek, krevních destiček i kostních buněk a síť vláken s krevními cévami (vlásečnicemi), do kterých se nové buňky uvolňují.
Žlutou – během života postupně nahrazuje červenou a tvoří ji tukové vazivo.
Šedou – degradovaná kostní dřeň u starých nebo podvyživených lidí.
U dětí se červená kostní dřeň nachází ve všech kostech, později je nahrazována žlutou kostní dření a přetrvává pouze v plochých kostech, hrudní kosti, žebrech, lebečních kostech, pánvi a stehenní kosti.

Růst kosti
Dlouhé kosti končetin se skládají z prostřední části (diafýza) a dvou koncových rozšířených částí (epifýzy). Mezi diafýzou a epifýzami se po dobu růstu nachází růstová ploténka, která umožňuje růst kostí do délky.

Růst kosti ovšem nemůže probíhat jako v jiných tkáních dělením buněk. Kost roste přikládáním novotvořené tkáně k tkáni starší, tzv. apozicí. Tento typ růstu ovšem vyžaduje stálou tvarovou opravu. Rostoucí kost proto prochází trvalou přestavbou (remodelací).